„Můj životní příběh začal Na Příkopě“
Jako spousta mladých lidí jsem podcenil přijímací zkoušky na Karlovu univerzitu a jednoduše to nevyšlo. Říkal jsem si: „Co teď po střední škole budu dělat? Jsem přece v Praze! Najdu si brigádu, budu chodit na angličtinu a příští rok se na přijímačky připravím lépe.“ Brigádu jsem našel hned – v McDonald´s. Připnuli mi zelenou kariérní placku a já začal uklízet tácy a mýt stoly. Nic moc, ale vydělával jsem své první peníze. Pak přišlo povýšení, dostal jsem žlutou placku a mohl jsem s velkou slávou do kuchyně a na pokladnu. „Zkusím najít něco jiného, tato práce mě přece nenaplňuje,“ říkal jsem si.
„V roce 2008 jsem o pojištění nevěděl vůbec nic“
Jak to tak i v životě bývá – vše zlé je k něčemu dobré. Oslovil mě kamarád, který pracoval v České pojišťovně, a nabídl mi dělat telefonistu za 150 Kč za domluvenou schůzku s klientem. Kývl jsem, protože to v danou chvíli bylo lepší než se 2 hodiny za 150 Kč uměle usmívat na cizince v „mekáči“. Rok utekl rychle, zvykl jsem si na příjem, na samostatný život – příprava na přijímačky se další rok nekonala. Chtěl jsem a potřeboval vydělávat. V České pojišťovně mi byla nabídnuta pozice poradce. „Ok, budu to dělat jen do doby, než si najdu něco jiného.“ O pojištění jsem nevěděl nic a nebyl jsem přesvědčený, že to je práce pro mě. Absolvoval jsem sérii školení, poslouchal kolegy, stále jsem hledal jinou práci. A protože pohovory v jiných firmách nestály za nic, řekl jsem si, že to přece jen zkusím dělat pořádně.
„Jeden z nejúspěšnějších obchodníků v republice“
Ve skupině jsme měli kolegu, který byl jeden z nejúspěšnějších obchodníků v republice. Zajímalo mě, jak to dělá. Dokázal si vydělat fůru peněz a já jsem začal přemýšlet nad tím, co pro to musí udělat. Začal jsem chodit na jeho schůzky a jen jsem poslouchal. Nějaký čas mi trvalo, než jsem začal být na schůzkách také úspěšný, zaměřoval jsem se hlavně na neživotní pojištění – pojišťovnictví mě začalo bavit a následně i slušně živit. Chtěl jsem být ale ještě lepší. Dělat to jinak než kolegové.
„Manažerem ve 22 letech“
Otevřel jsem si pobočku, mojí pravou rukou byla asistentka, koupil jsem si své první auto, vzal jsem si velký závazek v podobě hypotéky a začal jsem být manažerem nejenom svého života, ale také manažerem v práci – manažerem obchodní skupiny. Nabral jsem do skupiny pár známých a kamarádů a začali jsme obchodovat jako skupina. Na 22letého „kluka“ docela dost povinností. Pracoval jsem téměř 15 hodin denně – dával jsem tomu maximum. Řízení lidí, plnění plánů, málo času na klienty, málo času na soukromý život – vydržel jsem to rok a půl, bylo toho moc. Došlo mi, že jsem jednoduše lepší obchodník než manažer.
„Dopravní nehoda = obrovský problém“
Moje nové vozidlo značky Smart se potkalo s kamionem. Řidič kamionu si mě nejspíš nevšiml, smetl mě do příkopu a ujel. Z auta, které leželo na boku v příkopu, jsem se nemohl dostat ven, auta okolo jen projížděla, nikdo nezastavil. Když jsem se dostal svépomocí ven, zavolal jsem si nakonec pomoc sám. V nemocnici mi udělali komplexní vyšetření. Byl jsem už vcelku v pohodě, ale doktor se nad výsledky neusmíval. Ty hovořily jasně – nádorové onemocnění. Byla mi nabídnuta dlouhá experimentální léčba – radioterapie v kombinaci s chemoterapiemi. Nastoupil jsem na léčení a věřil, že vše bude dobré. Stál jsem před rozhodnutím vzdát se všeho, co jsem za svoji kariéru vybudoval. Měl jsem tehdy vlastně štěstí, že díky dopravní nehodě lékaři podchytili onemocnění v jeho počátku. Postupně jsem nabíral síly a můj fyzický i psychický stav se lepšil. Byl jsem zdravý. Začal jsem plánovat, co bude dál.
„Začal jsem to dělat jinak“
Možná to zní jako klišé, ale po překonání vážných zdravotních komplikací si člověk opravdu uvědomí spoustu věcí. Přehodnotil jsem přístup k osobnímu životu, ale také k práci. Uvědomil jsem si, co vlastně nabízím. Otevřel jsem další pobočku. Má práce mi dává smysl, přistupuji k ní s pokorou, protože nikdo z nás neví, co mu osud ještě přinese. Nepracuji už tak dlouho, dělám to tak, aby mě podnikání hlavně bavilo a má práce se pro mě stala spíše koníčkem.
„10. ze 100 000“
V posledních letech se mi obchodně daří, pravidelně se umisťuji mezi nejlepšími obchodníky v interní síti, jsem členem VIP klubu České pojišťovny. V roce 2018 mě můj ředitel nominoval, abych se porovnal s celým světem. Ve skupině Generali pracuje více než 100 000 poradců a já dostal příležitost ukázat, jak pracuji já. Podařilo se mi postoupit mezi 300 nejlepších a následně mezi 10 nejlepších. Byl to pro mě a Českou pojišťovnu obrovský úspěch a cenná zkušenost, zároveň obrovská výzva spojená s vnitřní zodpovědností.
„Rád se vracím s pokorou na místo, kde vše začalo“
Denně se setkávám s klienty, mapuji konkurenci, spolupracujeme s developery, autosalony atd. Spolu s kolegy působíme v Praze a širokém okolí. V našem kraji patříme mezi největší pojišťovací kanceláře. Čas od času si do toho „mekáče“ sednu na kávu a s chápajícím úsměvem pozoruji bývalé kolegy se zelenými a žlutými plackami. Vždy si uvědomím, že není nic důležitějšího než chtít změnu a být jednoduše nejlepší. A tak vlastně začal můj příběh.